• lado, -a (obyč. pl. lada) n. nevzdělaná, obyč. jen travou porostlá plocha horší, suché půdy, neobdělávaná pláň. Kdo lado zúrodnil, podnikl těžší dílo než ten, kdo potom je osévá a klidí úrodu. Hol. Široširá lada, plná kvetoucího vřesu, měnila svou barvu. Jir. Pusto a nevlídno ladem i sadem. Erb. D ležeti ladem (o pozemcích) ležeti úhorem zůstávati neobdělán. Dvůr trocnovský byl zpustlý a pole ladem ležela. Jir. Přen. vůbec zůstávati nevyužit. Proč bych nechal ležeti ladem zbytek svých sil. Čech. Cítila v sobě mohutnou sílu, ale bylo jí tak, jakoby vše v ní leželo ladem nikomu k užitku. Staš. Největší mezi námi počet brousí rozum svůj, ale srdce nechává ležet ladem. Svět.