- legenda, -y f. lit. útvar epický vypravující o životě posvátných osob náboženství křesťanského n. kteréhokoliv náboženství jednobožského. Legenda o sv. Prokopu. D Kniž. legendární postava. [Beata] stávala se legendou, zázrakem, kterému nutno pouze se pokloniti. Dyk. Teď legendou jsi [o Napoleonovi]. Pantheon tě hostí kamenný a chladný. Vrch. Teta byla krásná. Dnes už je legendou. Jes. D pověst, nepravdivé, vymyšlené podání. Všecko, co se o Maryši vypravu je v kruzích herectva i obecenstva, jest jen legendou — a nic víc. A. Mrš. O báječné čistotnosti u Fahrlů kolovaly městem celé legendy. Herrm. Brzy napředla legenda, že prožil v Praze nešťastnou lásku. Svob. D vysvětlení na starých obrazech, hl. na rytinách; výklad značek na mapách, plánech a pod. Upírali oči s údivem na novou, velebnou stavbu, na zlatolesklou legendu nad kalichem. Jir. I anděl vysoko nad betlemem houpal se za šera, pestrá jeho křídla, bílý pruh legendy v jeho rukou s nápisem „Gloria in excelsis“ Jir. Svůj velmi stručný popis provázím obrázky, opatřenými nejnutnější legendou. Věda. Pošt. nápis na olověně plombě, kterou se zavírají peněžní sáčky. V mincovnictví nápis na penízi. D Škol. legenda, zř. lejenda někdejší název druhé třídy obecné školy. Po velkonocích odvedl J. Šťastný, kaplan u sv. Haštala, Helda k piaristům do školy, kdež jej přijali do druhé třídy, do tak zv. legendy. Jir. Vašíček, rozbiv několik tabulek dřevěných, vřaděn konečně do lejendy. Jir.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 256
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 256
|