• lid, -u m. široké vrstvy společenské (dělnické, zemědělské, středního stavu). Z pojmu národa jako celku politického vyděluje se sociálnější pojem lidu. Sociálně se mluví od té doby [konce 18. stol.] o lidu, co do jazyka a politické moci o národu. Mas. Svolán byl poddaný lid. Herb. Viděl jsem tu královnu, jež lid svůj miluje poddané. Zey. Berkovec a hejtmané lidu branného s lidem pěším a jízdním sestoupili na most vojskem. Goll. S lidem svým zacházel jako s věcí se zaměstnanci, s personálem. Don. Všechen mladý mužský lid, nejen svobodní, ale také ženatí; výrostkové dali se na náhlý útěk. Jir. Bylo možno vyčísti z tváří soudců z lidu, že obžalobě rozumějí stále ještě jenom jako tvrzení porotců. Čap. Ch. D lidé vůbec. Zástupy lidu shromažďovaly se na chodnících. Čech. Do nádraží vevalil se proud lidu. K. Čap. [Šenkýřky:] To budeme mít moc lidu. Erb. D národ. Český lide, kde pak je tvůj král? Vrch. V ulicích lid Israelský zmírá. Vrch.