• literatura, -y f. souhrn slovesných projevů jednotných buď jazykově n. národně n. odborně, písemnictví. Vynikal obsáhlou sčetlostí v literaturách klassických i moderních, zvláště německé. J. Han. Možno podati toliko přibližný a kusý obraz dramatické literatury naší. Máchal. „Tady je má literatura,“ pravil duchovní, ukazuje po knihách. Rais. Dílo to jest obohacením chudičké naší literatury místopisné. Herb. Literatura krásná, vědecká, naučná, odborná, dětská. Přen. Byla tu všechna klavírní literatura, jak ji zastihl Beethoven. Čap. Ch.