- lup, -u m. násilné odnímání cizích věcí, loupežení. Mnoho hrdin zdaru se dočinilo podvodem, krádežemi, lupem. Lit. l. Nepřítel odvedl ze zboží sedleckého rázem do sta koní a ještě zbylo pro lupy pozdější. Šus. Alpra vyjížděl zhusta na lup do cizí země. Jir. Z lesů rozletují se dravci na lup do dolin. Herb. D uloupená n. i ukradená věc, věc, která má být uloupena. Odklidil [zločinec] všechny stopy, lup ukryl. Vach. Uznal, že dopustil se ufouknutím šunek ohavného činu, a přináší svůj lup nazpět panu obročnímu. Šmil. „Tu je orel, tu!“ volali chlapci, dívajíce se na krásného ptáka, jak se vrhá na lup. Něm.
- lup, lupt, -u m. (obyč. pl. lupy, lupty) v malých šupinkách se odlupující svrchní vrstva pokožky, zvl. ve vlasech. Praktikant Krejsa, s věčně zapeřeným kabátem a posypaným lupy. Šlej. Kůže zbledne, má v sobě bílé lupy a červené stroupky. Peč. Tvoření luptů a lysivosti lze zabrániti vhodným léčením. MSN.
- lup citosl. vyjadřující zvuk podobný zvuku slova „lup“ (zvl. při tupém úderu, nárazu), prask. Nastříhá mu jich, co se do něho vejde. A lup a lup! Hol. Lup! a již mu vězel šindelák z mého plosróru v kabátě uprostřed zad. Herb.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 247
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 247
|