• měsíc, -e m. nebeské těleso obíhající kolem naší země. Měsíc prozářil husté mlhy mléčnou světlostí. K. Čap. Srpek měsíce nad borovinkou zmizel. Rais. Měsíc svítil jako rybí oko. Mach. Měsíc jde dolů a to také hojení podporuje ubývá ho. Třeb. Obličej jeho se kulatil jako měsíc. Ner. Má obličej jako měsíc v ouplňku. Rub. Jak černý měsíc tmavé oko [cikánčino] plane. Ner. Ustál. sp. Tenhle Józa! Dobrák, ale pořád jako by byl s měsíce spadl vyjevený, roztržitý. Rais. Nemluv, jakobys byl s měsíce spadl pošetile. Podl. „No, co na mne koukáš jako tele na měsíc?“ ptala se stará překvapeně. Tyl. Dlouho seděla u okna, hledíc v zamyšlení na zahrádku, na malinoví, jež se na měsíci stříbrošedě vlnilo v měsíčním světle. Jir. Hoch vlny dělil odhodlaný, pln naděje, až viděl zem, v mlhách dřímající při měsíci. Vrch. Astron. měsíc družice, průvodce oběžnic vůbec; měsíce Saturnovy, Jupiterovy a j.; Měsíc družice Země, Luna. D přibližně dvanáctá část roku, kalendářní, občanský měsíc. V Praze v měsíci květnu 1844. Tyl. Matka otce dlouho nepřečkala. Tuším, že tři měsíce. Třeb. Přijedu na svátky a zůstanu zde asi měsíc. V. Mrš. [Do lázní] za letních měsíců hosté z okolí rádi zajíždějí v létě. Šmil. Byl v náladě velmi blahosklonné, což se u něho vůči mně přihází jednou za uherský měsíc velmi zřídka. Vach. Astron. oběžná doba Měsíce kolem Země; měsíc siderický doba, v níž se Měsíc objeví před stálicemi; měsíc tropický, periodický doba oběhu Měsíce od jarního bodu zpět k němu; měsíc synodický doba od jednoho novu k druhému.