• magnet, -u m. železo v tvaru podkovy n. tyče, které má schopnost přitahovati některé kovy. Každá pilina na blízku magnetu stane se magnetickou. Durd. Zmítala se [duše Viktorova] Marii vstříc jako železný prach magnetu. Vach. Vstala pomalu, jako magnetem tažena, blížila se ke dveřím. Zey. Fys. těleso jevící význačně vlastnosti magnetické. Magnet přirozený magnetovec; magnet umělý zmagnetované železo. Přen. Pozorovala, že je Lotynka ten magnet, jenž působí přitažlivou silou na mladého Reicha. Pfleg. Malá krása je slabý magnet pro mužské. Šmil. [Mladí lidé] přitáhli z venkova do města za magnetem vzdělanosti. Podl.