• manžel, -a m. (vok. sg. manžele n. manželi, pl. nom. manželové) ženatý muž (v poměru k své ženě), choť. Jsa manželem nebyl Josef lepším člověkem nežli za svobodna. Šmil. Želela pro svého manžela. Erb. [Paní] omluvila nepřítomnost manžela svého. Jir. „Můj drahý manžele,“ začala Ivičička. Herb. Vidíš, můj manželi, jaká jsem byla dětina. Hol. Ženy s manžely tam zavěšeny vidět plny štěstí jít. Mach. D Zř. člen manželské dvojice (muž n. žena). Smí manžel za živobytí manžela druhého pomýšleti na sňatek jiný? Svět. D manželé m. pl. (akus. manžely n. manžele) manželská dvojice (muž a žena). Starý Bartoš sice myslil, že si mladí manželé přivyknou, — ale darmo na to čekal. Hál. Noví manželé odcházeli od oltáře. Šmil. Něco chladného stavělo se mezi oba manžely. Šmil. Jaktěživ pokoj nebude mezi manžely. Třeb. Budeme hráti [na divadle] manžele. Jah.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 194 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 194