• mandát, -u m. oprávnění, pověření, plná moc. Přítomní Rusové neměli mandátu od žádné organisace ruské. Slav. Myslíš, že měl Bohata k tomu [vyjednávání] od doktora mandát? Šmil. Práv. platební n. trestní příkaz. D V mezinárodním právnictví poručnictví státu nad územím, které přestalo být pod suverenitou státu, jemuž dosud podléhalo; název tohoto území. Francouzský mandát v Syrii, Britský mandát v jihozápadní Africe a j. D funkce členů volených veřejnoprávních sborů (poslanců a senátorů Národního shromáždění). D někdejší úřední rozkaz, výnos. Mezi listinami a listy činí mezistupeň tak řečené mandáty; jsou to písemná nařízení ve formách listinných, která se vztahují na záležitosti správní nebo justiční a vycházejí od činitelů nadřízených k nižším. Vojt. Ferdinand I. ve svých mandátech o sbírání vojska v Čechách mlčí o tomto domnělém důvodu. Kal.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 158 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 158