• mat, -u m. konec hry v šachy, kdy král je ohrožen šachem, který nelze odvrátiti. Znenadání dal koníkem „šach“ mému králi i královně současně a dodal: „Mat“. Arb. To byl pěkný mat koněm, liboval si. K. Čap. Přen. Král světla kdys trůn temna skácí matem. Čech. Třicet čtyřicet takových básní a dá taková knížka šach mat celé nejmladší poesii. Šal. D adj. neskl. poražený v šachové hře. Po několika tazích budete — mat. Kos. Vyzval jsem Františku na partii šachu. Ale mrzí mne to, nebo ona mne udělá vždycky mat. Šmil.
  • mat adj. neskl. lid. mdlý, bez lesku. Byla ti [rakvička] jako stříbrná, trochu mat. Šlej.