• mračiti ned. (čelo, tvář) zachmuřovati, do vrásek stahovati, vraštiti. Hle! jak hrabě v dumách čelo mračí. Čech. Mračil při těžké práci té čelo do starostlivých vrásek. Staš. Žasl nad tím, co uslyšel, a mrače tvář několikráte zahučel ostré slovo. Jir. Po celé tři dny i nebe mračilo jasnou svou podobu zahalovalo se mraky. A. Mrš. D Zř. míti nahněvaný, zakaboněný obličej. Babička mrštila okem po kostelníkovi a pozorovala, jak na ni mračí. Neu. Ani se přívětivě podívat nedovede, jen mračí jako popeleční středa. Leg. D Dial. plakati. Nic se nebránila, ani nehlesla, jen mračila. Jir. Dopoledne byl mrzut, fňukal, pro všecko mračil. Rais. D mračiti se mraky se pokrývati. S večerem se začalo mračiti, blýskati. Něm. Ráno se mračilo, a povstalci čekali, že noc bude deštivá. Staš. Nebe se na nás mračilo. Paleč. D kaboniti se, škarediti se, nevlídně, starostlivě hleděti. Doktor měřil mi krevní tlak a mračil se. K. Čap. Mračila se jako škaredá středa. Vrba. Malíř se mračil jak hrom do baně. Těs. Mám jeho mračení a hlídání dávno dost! Svob. Kdo se dřív o jeho úsměv ucházeli, mračili se naň. Hol. D Kniž. (o věci) jeviti se chmurně‚ pochmurně. Nad hvozdy, které se mračí na obzoru, se vznáší vysoko orel. Vrch. Houšť větví spletených se shůry mračí. Čech. Ráno bylo šedivé, mlha se mračila do oken. Maj. Za oknem v květníku mračil se kaktus. Bezr. potom si vzpomněl, jaká se na něj po laškovných snech mračí nevlídná skutečnost. Vlč.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 50 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 50