• muzikant, -a m. lidový hudebník v kapele, zvl. venkovské. Vzali si [svatebčané] nějaké cizí muzikanty, bylo jich mnoho a hráli tuze pěkně. Jir. Který hoch hodil muzikantům na talíř dvougrošák, ten už vyváděl velké furianty. Hál. „I podívejte se, kmotra,“ povídám, „to je nějaký muzikant, on píská na floutnu.“ Něm. Žert. Já nic, já muzikant jsem nevinen, ničeho jsem se neúčastnil. Dyk. D Fam. znalec hudby, odborník v hudbě, hudební skladatel, výkonný hudebník, kritik. Nebýt několika těch našich muzikantů, výtvarníků a básníků, nezvěděl by svět o českém národě nic kloudného. Čas. To ale, co naši muzikanti teď píší, to není ani k zazpívání. Krás. [Učitelský principál k preceptorovi:] Tak co, pane bratře, muzikant? Rais.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 177 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 177