• nádech, -u m. sotva znatelná hmotná n. vůbec smysly pozorovatelná stopa na povrchu něčeho. Na lících jeho schnul nádech potu. Čap. Ch. Stopy bojův duševních spočívaly na čele jeho jako lehký nádech mlhy. Svět. Výrostci s nádechem prvního kníru. Maj. Ruce [matčiny] mívaly barvu sinavou, se slabě žlutavým nádechem. Kun. Zápach klíhu mísil se s lihovým nádechem politury. Sova. D sotva znatelný prvek, náznak něčeho v něčem; slabě pozorovatelná vnitřní vlastnost něčeho. Pronášel poslední strofu s nádechem trudnomyslnosti. Dyk. Plny snění s lehkým nádechem smyslnosti jsou tyto básně. Vrch. Morálka [knězova] byla přes svůj nádech náboženský v podstatě přece svobodomyslná. Arb.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 279 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 279