• někdo zájm. neurč. označující osobu neznámou; některý n. nějaký člověk, kdosi. Někdo se rád směje, někdo zpívá. Rub. Co pak to někdy někdo slyšel? Hál. Vyložíš něco ty anebo něhdo(sic!) z bratří. Nov. Chceme si tě někdo z nás vzít k sobě. Ner. Co jest to, jděte někdo ven! Klicp. My [evangelíci] u nás máme největší potíž, dyž nědo umře. Jir. Zatrub! Snad nás někdo uslyší. Mácha. Jak může ten křik jen někoho zajímat! Zey. Co se od prvního vystoupení mého v literatuře ze mne stalo, to svým časem snad někdo jiný vyřkne. Tyl. Věnec, jejž někdo nábožný pověsil tam [na kříž]. Svob. Uvidí, co je to sáhnout na někoho od práva úřední osobu. Jir. Mám někoho, kdo se mnou v světě cítí. Vrch. Expr. význačná, vynikající osoba. U mne to trvá dlouho, než uznám někoho za někoho! Ner. Já [obchodvedoucí] nestudoval, a přece jsem někdo. Dneska má budoucnost obchod. Poláč.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 185 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 185