• nadšený adj. radostně a horlivě vzrušený, zanícený pro něco n. někoho, enthusiastický. Šaty přiléhaly k tílku nadanému mírnou plností, které byl pan Kopřiva nadšeným oceňovatelem. Čech. Zpovídal se mu hlasem nadšeného idealisty. Šmil. [Milič]‚ Bohem nadšený kazatel. Mik. Pohlédli jsme na sebe nadšenýma očima. R. Svob. Já láskou nadšené ti písně zpíval. Hál. V. t. nadchnouti.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 243 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 243