• neteř, neteře, řidč. neť, -ti f. dcera bratrova n. sestřina, švagrova n. švagrové. Strýc dětí neměl, a tak rostla mladičká neť jeho v rodině. Jir. Oběd mu vařila mladá a neposedná neteř. Dur. Pekař Červíček měl otcovu neteř za ženu. Jir. Dověděl se, že Julie je neteří hostinského. Hol. Chci se svou netí o samotě promluviti. Zey.