• o n. neskl. hláska a jméno písmena v abecedě. Vilím nabízel, že ji naučí: i, e, a, o, u. Něm. Tlustý jakýsi pán s nohama vybíhajícíma do „O“. Kam.
  • o, ó citosl. značí silné vzrušení (zvl. při zvolání), radostné i bolestné překvapení, úžas, údiv, lítost nad spáchanou chybou a p. Mé zlaté dítě! Ach, co jsem pro tebe vytrpěla! A tys živo, zdrávo, veselo, krásno — ó bože, bože můj! Šmil. Chci dnes mít kázání k Tobě, o český jinochu! Ner. Ó slituj se [P. Maria]. Čech. Ó tys předobrá, Narcisko. Něm. Ó, kterak jsme se na neděle a svátky těšívali! Něm. O jak jí [ženě nabírající si zlata] tu srdce skáče, jak je štěstí svému ráda! Erb. Ó jé, to bylo teprve překrásných věcí! Herb. Ženci a žnečky tenkrát ještě zpívali. O jej, to bylo veselo! Jir. Vražda v mém domě! O já nešťastník! Šmil. Ó! zaúpěl dlouhý výkřik. Herb. „O že jsem tomu připustil,“ naříkal ubohý král. Něm. S poděšením doň [žena do klína] pohlédne. Ó kýž byla nepohledla! Erb. Ó já starý bloud! Šmil. Ó mne slepého blouda, že jsem neviděl, co každé dítě vidí! Kos. D vyjadřuje odpor, strach, hrůzu. Ne snad že bychme byli proti vojsku vůbec, o nikoli! Praž. pos. „Už je pozdě. Myslím, že asi nepřijde.“ „Ó ano!“ Us. O, to už zase nemáte pravdu. Ner. Ó nech mne již, o nech mne tak! Divý a hrozný je tvůj zrak. Erb. D značí smích. O—o—o… Holky se prohýbaly smíchem. Sez.
  • o předl. s akus. vyjadřuje místo n. předmět, s nímž někdo n. něco přichází ve styk. Mistr bil holí o dlažbu. Herrm. Mrštil sklenicí o zem. Zey. O skálu zlatou lyru rozdrtil. Krás. O stupně oltářové tloukli [mniši] čelo. Vrch. Anna Nikitišna bila čelem o stěnu. Zey. Švihla [vrchnost] bičem o holínku. Herb. [Spáč] zavadil nohou o pelesť. Ner. Zakopla nohou o loď — už byla ve Vltavě. Stroup. Ucouvl, jakoby se nečisté zvíře o něho otřelo. Šrám. [Šípy] narážely o železné klobouky a plechy. Jir. Kola i kopyta zvonila o kamennou cestu. Herb. Juž více nezazvoní o tvé [číše] dno mok zlatý. Vrch. Zapaloval cigaretu o cigaretu. Ben. Ohřívala se o vlahé kachle. Rais. Podepřel starce o kámen. Šmil. O hůl sukovitou podpírá se v chůzi. Heyd. Odcházeli, Anna lehko opřená o svého muže. Jir. Vítr hučel, opíraje se mocně o stromy. Šmil. Chrudoš brousil meč svůj o kámen. Zey. [Z kuchyně] zavanula o nos vůně vanilky. Herrm. Co tam, to tam, o to hlavu nelam nestarej se, nedbej. Pořek. D Řidč. kolem, okolo. Pravou ruku ovine [děvče] o mou šíji. Herrm. O prst by ho ovinul. Čel. Aby stračina nezaběhla, uvázala ji dívka o starý jeřáb na dlouhý provaz. Preis. Gatě upevní se k pasu řemenem, který se několikrát o pás otočí. Herb. D vyjadřuje předmět žádosti, touhy, usilování, snažení. Prosil bych tě o trochu vody. Něm. Druh žádá o pomoc druha. Jg. Každou chvíli někde uváznou [parníčky] a volají o pomoc. Herrm. Kromě Boha neměli [poddaní] ke komu se utíkati o pomoc. Herb. Zadáte si o ohlášky. Herrm. Anna mu řekla o mast. Jir. Páni vzkázali o povoz, aby [Kozina] dříví vozil. Jir. Byla nad muže moudrá, že k ní lidé o radu chodili. Něm. Učenci a umělci se snažili o náklonnost jeho. Sab. Pokusil jsem se o něco podobného. Zey. Vezmu se o to, aby nezvítězil ani obroční ani farář. Šmil. Vší silou o to se zasadí, aby vyplnili odkaz Agrafínin. Zey. O maliny stojí jen děti. Svět. I zrádcem je, o život mi stál. Heyd. Oč vám jde, pane faráři? Šmil. Nám není o pár grošů nezáleží na pár groších. Rais. [Barunka se nechtěla shýbnout pro pírko:] „Ale babičko, co pak je o jedno pírko?“ Něm. Sebevědomí bylo, o to nic. Šrám. V Čechách o nás ‚zeměškůdce‘ pramálo teď dbají. Heyd. Budou nejprve [osadníci] o přístřeší robotit. Jir. [Hospodský] o zkázu jeho pracuje. Svět. Chci se bíti o tvůj zákon svatý. Vrch. Strhly se krvavé boje o meze a dědiny. Jir. Nemiluje hádky a hašteření, a dalby i kabát, nežby se o košili soudil. Štěp. Spor jest o to, máli naučná báseň co zvláštní poetický tvar považován býti. Jg. Hrávali kuželky o zlatku. Herb. Vsadím se, oč chcete, že naši vyhrají. Šmil. Tamhle u chléva stojí můj vepřík — oč, že ho odtud netrefíte? Paleč. Mluvíte o svých nemocech, jako byste stonali o rekord. Lang. D vyjadřuje příčinu obavy, řidč. žalosti. O národ svůj já přitom nebojím se příliš. Pal. Měl jsem o ni [o ženu] strach. Šmil. Jde o krk a o hlavu. Jg. Běží o mou kůži. Šmil. Takový jedovatý vítr fičí! A je o zdraví. Lier. [V zimě pod strání] bývalo o zabití. Jir. Madle bylo také ulehčeno, že nemusela o bratra želeti. Něm. Mně nezáleží na krejcaru, když o děti pláče národ. V. Mrš. D vyjadřuje předmět, kterého někdo je n. má býti zbavován. Hrajete v kostky, klamete lidi o peníze. Jir. Kdo ví, nechci-li vás ošidit o vaše peníze. Zey. Ukládá-li žena muži o život, bude potrestána na hrdle. Hol. Zdvihli žalobu na vrchního, který je připravil o jejich práva. Herb. Impertinence div nepřivedla faráře o rozum. Šmil. Přišel o mnoho peněz. Svět. Přišel o službu. Herb. Nevyplní-li se tvá slova, přijdeš o hlavu. Něm. Byl jsem oloupen o celý svět ideálů. Ner. Korrespondenti se rozdělili o práci. Pfleg. Kuřeti neublížil, o srdce by se byl s každým rozdělil. Herb. Nastala nouze o pracovní síly. Slád. Dolfi chtěl [na matce] peníze, o něž byla sama v nesnázi. Kam. D Zř., dial. vyjadřuje určení časové. Do kostela chodívali jen o největší svátky. Svět. O Štědrý večer seděl výminkář s mladými v chalupě. Rais. O mariánský svátek srpnový bývala v Boskové pouť. Dyk. D vyjadřuje rozdíl při výrazech míry. O píď se nehne [skála]. Vrch. Stříbro kleslo o půl! Pfleg. Jeho [drábovo] živobytí zdálo se mu býti o mnoho lehčí a lepší nežli sedláků, kterým kdysi pásával. Herb. Vypadl účet Kondelíkův o pětku laciněji. Herrm. Paní je o hlavu menší manžela svého. Herrm. Přerostla [Evička] mlynářku o celou hlavu. Svět. Měla na sobě šaty modré, spjaté atlasovým pasem barvy jen o poznání světlejší. V. Mrš. Přijelť o dva dny dříve než udal. Jir. O devět let později prodáni jsou Chodové. Jir. Strouhal sestárnul o deset let. Pfleg. Tu jsou ve všem o sto let pozadu. Jir. Jsou-li pokoutné ony vraždy asi jen o mák šlechetnější nežli scény à la Trepov a Zablocký? Pal. Jednou by byl o vlas zůstal v neštěstí. Maj. O málo a vrahem bych se byl stal. Ben. Paní bezděky o krok ustoupila. Jir. Bylo [u Jirovců] o hosta méně. Jir. Statek tvůj to snad vynáší, abys si držela o služku více. Svět. Mnozí se domnívali, že má hrabě o kolečko víc. Něm. Musíme jíti o dům dále. J. J. Kol. Jsem ještě stále velmi ochoten rozmnožiti sbírku svých loveckých trofejí o toto splendidní číslo! Čap. Ch. D vyjadřuje způsob. Snažili se o závod, aby druha svého bavili. Pfleg. Lhou lidé jako o závod. Klác. Posel přinesl, jak se na Spišském zámku o překot chystají. Jir. D s lok. vyjadřuje předmět sdělování, přemýšlení. Matka vypravovala o válce. Jir. Řehoř o něm pěkně, uznale mluvil. Jir. Král zpravoval císaře o svém jednání. Jir. Velfl oznamoval o věcech ze svého sousedství. Jir. Dost na tom, když se najde jen několik čtenářů, kteří o tobě s takovou oblibou čísti budou, s jakou já o tobě píšu. Něm. Také do zámku zvěst o choleře záhy se donesla. Něm. Návěští o zápise, protokol o schůzi, nauka o očkování. Us. Proslýchalo se o ní, že roste do krásy. V. Mrš. Učili nás [hlasatelé křesťanství] o svobodě lidské vůle. Sab. Nedávno jsem slyšel o jeho smrti. Havl. Každý měl o té příhodě svůj rozum. Herb. Klonil se [Dobrovský] k mínění o Hukalovi horšímu. Šmil. Páni uvažovali o Vídni, o schůzi králově. Jir. Věděl, že tchán je podezíravý, že o lidech rád přísně soudí. Jir. Ó já vím mnoho, o čem jiní nevědí. Šmil. Táta už ležal na poli nataženej a vo sobě nevěďal byl v bezvědomí. Jir. Zdálo se mně o nebožtíku mém otci. Ner. D vyjadřuje předmět, jehož se vůbec týká činnost nějaká. Seznámil jsem se s úřadníkem, který na Vodňansku pracoval o novém katastru. Hol. D vyjadřuje rozsah, velikost, množství něčeho, zpravidla ve spojení s číslovkami určitými. Nedovede vést armádu o čtvrt milionu lidí. Mach. Škola chudičká o jedné klase. Jir. Dům byl o dvou poschodích. Podl. Měla [světnice] dvě malá okna, každé o šesti tabulkách. Rais. Rozsvítila vysokou hliněnou lampu o třech plamenech. Zey. Drama o pěti jednáních. Svob. Přijel s vozíkem o jednom koni. Něm. Byly to drobné dílny o nečetném personálu. Čap. Ch. D vyjadřuje určení časové (nejčastěji, týká-li se význačných dní, období n. slavností ročních n. jednotlivých úseků doby denní). Byli o svatém Janě v Praze. Preis. O jarmarce, o pouti byl pořád mezi dětmi. Rais. Už je o žněch dvě léta, co dodělal. Něm. O senách v době senoseče. O vánocích, o velikonocích, o svatodušních svátcích, o Všech svatých, o Dušičkách. Bylo to asi o hodině s poledne. Herrm. O polednách, o půlnoci. Bylo právě o slunce východu, a tu strhl se pojednou křik. Jir. Kdo zazlí ženě, že bylo jí smutno o večerech? Herrm. Seděla o svatbě Froziny Meclové za námi. Čap. Ch. Tutéž Ortrudu zpívala dnes ráno o zkoušce v divadle. Čap. Ch. Farář z Borušova o kázání káral dojemně mládež. Preis. D vyjadřuje způsob. O berli přiklopýtá [babička]. Voc. Přišel [stařec] o holi. Jir. Statkář musil o žebrácké holi ze zámku odtáhnouti ožebračen. Vrch. Kdyby jí [mladé paní] nebylo, Ríša by byl snad čtrnáct dní chodil o jedné kšandě. V. Mrš. Žili o bramboru. Jir. Zimu Černohorec přežije o hladovém žaludku. Hol. Baruška raději o pouhém chlebě zůstala. Něm. Věc byla o sobě dosti jasná. Zey. Nebylo nikomu možno, aby se na výpravu vydal o své vlastní vůli. Hol. Byli docela o samotě. Šmil.