• obloha, -y f. zdánlivá polokoule, jež se klene nad zemí, nebeská báň, nebe. Obloha byla tak zachmuřena, že v Praze bude ještě delší čas pršet. Vach. V jasném světle stála na obloze lesknoucí se luna. Heyd. V obloze kmitaly se drobné hvězdy. Rais. Šedé mraky honily se po obloze. Pfleg. Nuž, buď mi rádcem, jak se vrátit k Bohu, jak proniknouti vzdechem nad oblohu! Čech. Přen. Se žádné strany zachmuřené jeho oblohy duševní nekmital mu zásvit naděje nebo štěstí. Šmil. Pěkná tato naděje na obloze literatury naší netoliko splněna, nýbrž i převýšena jest. Pal. Vyvstává ode dneška mrak na obloze života Martinova. Šmil.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 305 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 305