• obor, -u m. okruh, pole, druh působnosti, odvětví činnosti. Podobné kousky náležejí v obor čarodějství. Durd. Troufá si do všech úloh: však za vlastní svůj obor považuje tragické hrdiny. Čech. Jsou jiné obory na národa roli dědičné, jež leží úhorem. Mach. Obor působnosti obce je jednak samostatný, jednak přenesený. MSN. V jakém oboru byl [v kanceláři] zaměstnán, nevím. Arb. Český voják osvědčuje se zvláště v oborech, kde větší intelligence zapotřebí, jako u zákopníků a dělostřelců. Jir. Held jej doporučil jako nejlepšího v tom oboru [stavbě pian]. Jir. Pro každý obor myšlenky a citu má [fráze] slovník svůj. Vrch. D Poněk. zast. pásmo, oblast, okrsek, hl. zeměpisný. Působení slunce a měsíce v oboru parnatém země naší vůbec známo jest. Pal. Obor vzduchový, mžitím navlžený létavými se plnil parami. Sab. [Spor] dělí vzdělaného lidstva obor celý. Čech. Nařídil bych pěstounům mládeže po všem oboru zemském, aby vychovávali samé Černohorce světě. Hol. D Zast. sbor, zástup. Stařec z korábu vyjde se vším oborem. Jg. Milci obstupovali jej [Václava IV.] oborem, jak za celého života, tak i při smrti. Pal.