• obuv, -i f., zř. -u m. (dial. obuj, -e f. i m.) řemeslný výrobek, obyč. kožený, k pokrytí nohou. [Obuvník] pro rodinu naši hotovil mužskou obuv. Krás. Co se obuvi týče, Hanačky zdejší nenosí jiných botů, leč čižmy z hebké kůže. Herb. Po slavnosti zbyl po nás v Mírostřeži jenom prach, který jsme vyrazili ze svých obuví. Čap. Ch. Prach střesu s obuvi a neuzří víc nikdo vyhnance! Vrch. Sluhové připravovali veliký kožich a teplou obuv. Jir. Náš veliký muž získal sobě slávu — aj, divte se — svým pouze obuvem. Ner. Nesluší se, vybírati si v šatech a v obuvu. Prav. Musím našim fakanům pro nějakou obuj. Rais. Má taky churou obuj. Jir. Nejní ny zima, mám obůj i šat. Nov. Tento obuj se jí zalíbil. Svět. Víme, kde vás obuv tlačí, a věru bychme vám rádi pomohli co vám schází, vás trápí. Prav. Nehodí se každá obuv na jednu nohu ne každému je totéž prospěšné. Pořek.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 214 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 214