• obyvatel, -e m. (pl. obyvatelé, gen. obyvatelů i obyvatel) osoba n. tvor vůbec bydlící v jistém místě. Kolem hřbitova rojili se obyvatelé městečka. Jir. Setkal se s novými tehdy obyvateli dvorce. Pfleg. Blaze vám, vy obyvatelé hrobů! Ner. Vedle stálých obyvatelů křovin těch setkáte se s mnohým vzácným ptákem. Thom. Je tu rybí trh, jemuž lapení obyvatelé moře dodávají netušené pestrosti. Ner. D Dial. vesnický nájemník, podruh. Ti [nájemníci] sluli „obyvatelé“ a nežili v nájmu, nýbrž v „podružství“. Jir.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 156 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 156