• ocel, -i f., řidč. -e m. železo hutnickými pochody zvlášť upravené, aby bylo pevné, pružné a houževnaté. Tvrdý ocel kruší [perlík]. Čech. Díl ten bude ozdoben v oceli rytým vyobrazením. Hanka. Šeré ráno, šerý den, nebe jako z oceli. Mach. Zřel hřeben na hřbetě [draka] jak ocel břitký. Vrch. Pás Vltavy pokryl stín, tak že byla jako bezlesklá ocel. Rais. Ve věcech služby byl plukovník tvrdý k nám [vojákům] jako ocel. Šmil. Tělo mají [horalé] jako z ocele. Něm. Přitiskla k sobě Viktora pažemi silnými a nepodajnými jako ocel. Vach. Duch jeho byl jako znova přetvořen a v ocel ukován. Podl. Myšlénka v zpěv proměněná zvonila, jak ocel zvoní. Ner. Přen. Však vzdychálek se ze mne nestane, jsem tvrdý ocel, snadno nezměknu! Vrch. Svaly jsem prací v ocel vzpružil. Vrch. D předmět z oceli vyrobený, obyč. zbraň. Vznesl ruku v před, ocelem jak by chtěl máchnout křivým. Čech. Vzkřik cář a ocel vytasil. Leg. Ocel kata přichystaná odráží, hle, duhy lesk. Quis. Vyňal browning. Ale když se dotkl chladného ocele, zahučel k sobě: „To by byla blbost!“ Herrm. Někde prsa vojínova ocel kryla zplna brnění. Heyd. Hut. hutnickými pochody vyrobené kujné technické železo s obsahem uhlíku pod 1,75%.