• ochota, -y f. značná míra dobré vůle k něčemu, úslužnost, ochotnost. Paní vyslovila ochotu, že pošle pro peřiny a podušky. Havl. Car projevil svou ochotu vyjednávati. Bozd. Šenkýřka nevěděla samou ochotou kam dříve skočit. Něm. Podvoluje se s ochotou všem povinnostem naší víry. Šmil. Při lovení panských rybníků ryby chytati pomáhal, kterémuž ouřadu se ale více z ochoty nežli z povinnosti oddal. Paleč. Pane Bruk, jsou tedy od tý ochoty a zabodnou se do země, vědí jako takový hastroš v poli! Švan. Tetka Prouzka byla ochota sama, k sousedům, ke každému; pomohla, vyhověla i podarovala, seč byla. Jir. Práv. směnka z ochoty. D Chem. ochota slučovací afinita chemická. D Zř. dychtivost, smělost. Ale jak s ochotou po jablku sáhne, tak s uleknutím ruku zas odtáhne. Erb.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 150 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 150