• okolnost, -i f. jev něco provázejícího; okolnosti poměry. Přišli úřadníci, aby vyšetřili všecky okolnosti. Mácha. Že se bral ohled na zmírňující okolnosti, byla odsouzena na rok do trestnice. Něm. Výborně se uměla říditi dle okolností. Prav. Člověk neví, co okolnosti poručí. Jir. Básníkem byl Neruda zrozen a žurnalistou se teprve stal sběhem poměrů a okolností. Vrch. Otec nešťastnými okolnostmi celé rodinné jmění ztratil. Zey. Máme se rádi a chceme se vzít, jak jen okolnosti dopustí. Herrm. Lenka tvrdila, že člověk je v jádru dobrý a jenom okolnosti ho činí zlým. Maj. Práv. okolnost polehčující, přitěžující. D Zř. okolkování, váhání. [Stařena] po některých okolnostech usednuvši na špalek u oken stojící, jala se vypravovati. Jir. D Zast. okolí. V okolnostech Novohradu neustále vydobývají se celé nádoby monet arabských Chalifův. Šaf.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 296 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 296