• okurka, -y f. (dial. okurek, -rku m.) plod tykvovité rostliny okurky. Zříš v láku okurky zažloutlé. Čech. Francek zašel si do sklepa pro kvašený okurek. Kosm. Obličej jeho byl podlouhlý jako okurka. Šmil. Nos jak okurka, když za letního počasí rozmanité na se přijímá výrůstky. J. J. Kol. Čas ten [prázdnin] zove se vůbec dobou „kyselých okurek“ sezónou mrtvou na zprávy. Paleč. Bot. rostlina z čeledi tykvovitých, Cucumis sativus. Durman panenská okurka rostlina z čeledi lilkovitých, Datura stramonium. D Žert. ošklivý, bambulovitý nos. Fialová okurka zářila v prostřed kulatého obličeje. Klost.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 135 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 135