• oponent, -a m. oponující, odporující člověk, protivník. Mezi opponenty Husovými jmenuje [svědek] také doktora Vlka. Pal. Řeči mladočeských opponentů čteny byly v celé Evropě. Hol. V památné schůzi nalezl tolik oponentů, že posléze rozhněván odešel. Vrba. Jiné rysy, zejména sklon k samovládě, odhalili jeho oponenti. Slav.