• otočiti dok. (co, čím) provésti něčím kruhovitý pohyb, učiniti obrat dokola v oblouku; otočiti se vykonati sám kruhovitý pohyb. [Stárek] otočil několikráte malým, zubatým kolečkem. Svob. Jak otočil bys dlaní, tak přes noc z nenadání tu máme podzimek. Vrch. Chtěl otočiti klíč. Krás. Vlasy sčesané do zadu a v veliký drdol v týle otočené. Něm. Tiskl její loket jen proto, aby se otočila a uviděla jeho zamilovaný pohled. R. Svob. „Tak zůstaneme doma,“ otočila se rozmarná nevěsta na patě. Baar. D otočiti (koho, co kam) obrátiti někoho, něco novým směrem, dáti něčemu nový, změněný směr; otočiti se, otočiti obrátiti se sám jistým směrem, zamířiti, zahnouti někam. Rytmistr otočil vraníka na pravo. Baar. Než on otočil jak vejce veliké oko jednou, otočila se ona celá desetkrát. Kosm. Otočil pomalu oči, pohlédnul na „samečka“. V. Mrš. Rozloučila se s ním povrchním potřesením ruky, zrak majíc otočen na bok. Nor. Chtěla [nemocná Marie] otočit hlavu, podívat se, ale nemohla. R. Svob. [Koně] otočili po ní dlouhé svoje hlavy, ohlédli se, kdo jede. V. Mrš. [Malíř] chtěl hned do ulice v pravo otočiti. Něm. Pod hřbitovem otočil se [jezdec] nahoru do táhlého návrší. Ehrenb. „Ah tak,“ řekl jsem, poklonil se mu a otočil se v pravo. Šim. Ty se musíš zalesknouti nádherou, aby se otočily po tobě oči mužů nejšlechetnějších. Tyl. Rozhovor pak se otočil jiným směrem. Švan. D (koho, co) obrátiti zpět, dozadu, dáti opačný směr; otočiti se obrátiti se dozadu. Stud i strach náhle ji otočily a hnaly ji zpět na dvůr. Baar. Špatný forman, který neumí otočit. Jir. Joštíčku, teď otočíš na čtyráku jako Šavel. K. Čap. Uměl otočit se s vozem třeba na dlani. Baar. Nevěděli, zda mají dále pokročiti, neb se nazpět domů otočiti. Kou. Otočím se, vezmu si tě na svého vraníka a domů vícekrát nepůjdu. Třeb. D otočiti (co) vyměniti, vystřídati, zaměniti (předmět rozmluvy, způsob chování a p.), obrátiti. Hravě otočil doktor hovor na jiné pole. Šmil. „Jo,“ otočil náhle řeč, „ono by to nebylo nic těžkýho.“ Čap. Ch. Hned otočil, nutě se do veselejšího tónu. Jir. V tomto směru agrární strana úplně otočila frontu. Přít. D (co čím) ovinouti; otočiti se (čím) ovinouti se, obaliti se sám něčím; obklopiti se něčím. Starý pán [měl] flanelem hojně otočené nohy. Kamp. Rakev i víko byly otočeny chvojem. Něm. Doktor zahalil se v župan a otočil se šňůrou. Ner. Marbud se otočil tělesnou stráží. Voc. Žádný [živý jazyk] se nemůže isolovati o sobě a otočiti hradbou nepřestupnou proti vlivům cizím. Malý. D (co kolem čeho) ovinouti. Měl [šál] kolem krku otočený. Merh. Má kolem vrásčitých rukou otočený růženec. Nov. Otočil rámě své Verunce okolo krku a oba se obiali. Šmil. Otočil jí paži kolem pasu. Nor. Kdoby byl viděl Jiřího, kterak vlídný byl k hraběnce, byl by si mohl myslit, že je ho možná kolem prstu otočit. Hál.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 464 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 464