• otravný adj. působící otravu, jedovatý. Tu a tam na hrobě spozoroval učitel květ otravného oměje. Slád. Otravný plyn havíře v šachtách utrácí. Mach. Sluj plná otravných výparů. Zey. Otravný vzduch mučírny. Nov. Přen. Chtěla jste znát otravný vliv, jaký jsem na ni měla? R. Svob. Otravných lží celý řad — dědictví pěkné s vážnou dumou v čele jsme přejali. Mach. Po celá léta tu v besedě takových otravných afér nebývalo! Šrám. Od otravného tisku zachovej nás, pane. Sokol. D Expr. působící nepříjemný pocit, nepříjemnou náladu, nudný. Otec a syn stáli proti sobě jako by rozvažovali, komu z nich přikazuje otravný ceremoniel, aby vykonal první krok. Vach. Průběh schůze byl neobyčejně otravný; divím se, že někoho tak baví povídat věci, které už každý zná. K. Čap.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 135 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 135