• otruba, -y f. (řidč. otrub, -u m., obyč. pl. otruby m. i f.) odpadek (slupka) ze semletého obilí. U plotny s pecí stávaly pytle s otrubami. Kun. Nemastnou polévku z otrub jedí. Něm. Nosil místo chleba — šátek otrubů. Svět. Piloval nehty, mnul ruce otrubami mandlovými. Herrm. Nediv se, když lehneš do otrub si líně, že po chvíli tebe zatáhnou v kal svině. Vrch. Budeš [až se vdáš] míti co hrdlo ráčí, budeš jako myš v otrubách! Win. [Hoch] má čipernou hlavu a dvě obratné ruce, a to je mi milejší, než kdyby byl bohat a měl v hlavě otruby byl hloupý. Štol. Vyneslo se ze starých rumů leccos na Šimáčkovou, a staré otruby se přemílaly bez vody po staveních klepalo se. Šmil. Hosp. otruby ječné, ovesné, rýžové; otruby jemné, hrubé. D Dial. nadávka, zvl. hlupákovi. Tím, čím je ta otruba Sekota, tím jsem byl dávno před ním. Jir. Už se nesmím ani do těch votrubů [sedláků] zmíchat. Jir.
 Zobrazeny karty 1-39 z celkem 39 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-39 z celkem 39