• pátek, -tku m. pátý den v týdnu po neděli. Každého pátku musila všechna rodina vykonati doma postní pobožnost. Jir. Pátek nešťastný je den: Nechoď, dceruško, k vodě ven. Erb. Kdo v pátek začíná, v sobotu proklíná. Dyk. Co se rodí v pátky, rádo chodí zpátky. Kos. Ať sem [k myslivcovům] přijde člověk ve svátek, nebo v pátek, vždy je všecko jako sklo kdykoliv. Něm. Už jsem starý kalendář a hodně pátků pamatuju jsem velmi stár. Rais. Už mám pár pátků za sebou, ale tohle se v naší vsi ještě nestalo. Jah. Mám hromadu pátků na zádech — ale ta s kosou pořád nejde. Rais. Poslouchejte, vy mě přece znáte pár pátků. Jah. Myslely jsme, že máme sedláky, a zatím jsme si vzaly žebráky. Po pátku někde chodili, a co vyžebrali, na talíř nám hodili páteční žebrotou. Baar. Jednou — byl to Kranzův černý pátek — usmyslil si, že si chytí nějakého [důstojníka] se zlatým třapcem nešťastný den. Mach. Círk. Velký pátek pátek velkonočního týdne, den zasvěcený památce smrti Kristovy. Přen. Tvůj [lidstva] velký pátek trval věky doba utrpení. Vrch.