• pór, -u m. (řidč. póra, -y f.) drobný n. drobnohledný otvor, kterým nějaký trubičkovitý ústroj vyúsťuje na povrch těla n. rostlinného ústrojí. Pot klestil si cestu zaschlými pory. V. Mrš. Všechno žije ve mně, v porech naší kůže. Kar. [Mlha] lezla skulinami do bytů a porami do těla. Sum. Všemi póry prchá moje žití. Mach. Prýštila z ní všemi póry kypící síla z každého projevu, z každého hnutí. Maria. [Ramuzovy romány] předvádějí drobný vesnický lid, ulpělý na hroudě a přissátý k ní každou pórou své bytosti. Šal. D drobný otvor vůbec, průlinka. Sníh roztával v naduřelou hmotu, plnou velikých hustých porův. Kun. Vtírá se tlakem špachtle klih do všech porů [malířského plátna]. Fr. Petr. [Kořeny dubu na kameni] zapadaly záhyby svými do každého jeho póru. Her.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 91 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 91