• pór, -u m. (řidč. póra, -y f.) drobný n. drobnohledný otvor, kterým nějaký trubičkovitý ústroj vyúsťuje na povrch těla n. rostlinného ústrojí. Pot klestil si cestu zaschlými pory. V. Mrš. Všechno žije ve mně, v porech naší kůže. Kar. [Mlha] lezla skulinami do bytů a porami do těla. Sum. Všemi póry prchá moje žití. Mach. Prýštila z ní všemi póry kypící síla z každého projevu, z každého hnutí. Maria. [Ramuzovy romány] předvádějí drobný vesnický lid, ulpělý na hroudě a přissátý k ní každou pórou své bytosti. Šal. D drobný otvor vůbec, průlinka. Sníh roztával v naduřelou hmotu, plnou velikých hustých porův. Kun. Vtírá se tlakem špachtle klih do všech porů [malířského plátna]. Fr. Petr. [Kořeny dubu na kameni] zapadaly záhyby svými do každého jeho póru. Her.