• příbytek, -tku m. místnost n. místnosti určené k bydlení, byt. Nešel [Dobrovský jako host na hraběcím zámku] k společné tabuli, uzavíral se u příbytku svém. Šmil. Rozloučil jsem se tedy pro dnešek se svými knihami, opustil milou samotu svého příbytku. Bozd. D Řidč. obytný domek, chalupa, dům. Kdo tam [kde stávaly Harasice] hledal, našel i vrstvy popela a roztroušené kamení, ukazující, že tu někdy stávaly příbytky lidské. Herb. Příbytek konšela Mitýsky stál do „městečka“, to jest do rynku. Jir. Přen. Města i dědiny učiněny jsou příbytkem svárů. Helf. Příbytkové smilstva, staropověstné tak řečené Benátky (Venetiae) nevěstince. Pal. Aj, kdo se v této chvíli [noční] blíží k příbytku smrti? hrobce. Mik. D Obch. co přibylo.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 291 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 291