• palma, -y f. vysoký strom s korunou obyč. vějířovitou, rostoucí v jižních krajinách. Bylo mu jako poutníčkovi v poušti, jenž stinnou palmu a ve svěží trávě studenou, stříbrojasnou studánku nalezl. Jir. V luny záplavě jak palma hrdá stála [žena]. Zey. Bot. palmy čeleď jednoděložných dřevin z řádu rostlin palicokvětých, Palmae. D palmová ratolest jako symbol, odznak míru, vítězství a p. Jak líto mi [je] vás, apoštolové lidstva a svatí věštci s palmou míru v ruce. Vrch. [Tagesbote] kývá palmou míru tak svůdně jako panenka šátečkem. Ner. Závodili všickni [zpěváci o pouti] o palmu vítězství. Třeb. Tendence, která přiznává při každé příležitosti Hugovi zaslouženou palmu básnickou. Vrch. Panu beneficiantovi přináležela tenkráte palma tohoto večera největší úspěch. Zl. Praha. V prvním kuse vynikl pan Kaška. V druhém kusu přísluší palma paní Peškové. Ner. Obroční přiřknul palmu hořčici francouzské pro „aróma její a chuti navinulosť“ první místo. Šmil. U mne palmu mají oči modré nejvíce se mi líbí. Koll.