• panovník, -a m. osoba jsoucí v čele státu s monarchickou vládní formou. [Kozáci] velebí a chválí bohumilého Cara, panovníka Petra. Čel. Konstituce je takové právo a zřízení zemské, podle kteréhož panovník neustanovuje zákony zemské sám. Pal. D vládce vůbec. Jal jsem se Josefa vyptávati, viděl-li někdy tohoto panovníka vod (o vodníkovi). Svob. [Slečna] vítala té chvíle v srdci svém nejmodernějšího všech panovníků (lásku). Jir.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 142 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 142