• perioda, -y f. časový úsek, období. Zdálo se, že dlouho ještě potrvá perioda míru a pokoje pod záštitou spolku tří císařů. Čes. pol. V jeho [Descartesově] životě značí se tři periody velmi jasně. Durd. Nastala perioda virtuosních forem Vrchlického. Kar. Oba štíhlé sloupy připomínají podobné formy, jakéž se spatřují začasté na stavbách pozdní románské periody. Mik. Fys. doba, po které se nějaký děj znova a beze změny opakuje; doba jednoho kmitu při kmitavém pohybu. Astron. časové období, v kterém se nějaký zjev opakuje. Geol. jisté období vývoje země, tvořící část éry. Meteor. časové období, v kterém se průběh nějakého povětrnostního činitele opakuje; perioda krátkodobá, dlouhodobá, perioda dešťová. Bot. perioda vegetační období nepřetržitého rozvoje rostliny; perioda klidová období, v kterém je činnost orgánů zastavena n. omezena; velká perioda vzrůstu měnlivá rychlost vzrůstu rostliny. Lék. menstruace, čmýra. D skupina, řada. Mat. občíslí; číslo vyznačující periodičnost nějaké funkce. Geom. opakování téhož tvaru nějaké křivky. Chem. vodorovná řada v periodické soustavě prvků. Gram. souvětí složené z několika vět, které se po významové stránce dělí na dvě části; obvětí. Hud. melodický a rytmický útvar složený z několika taktů, prvek pro stavbu hudební věty.