• planina, -y f. rovina, obyč. značné relativní výšky, nezalesněná, holá. Nesmírné planiny táhly se žlutě až k dálným pahorkům. Zey. [Farář] se vracel bílou planinou mezi zachumelenými lesy. Jir. Vše bylo vypráhlo na bělohorské planině. Podl. Přen. Na vodě kolo způsobené padnutím kaménku konečně splývá s hladkou planinou vodní hladinou. Havl. Dlouho hloudily zraky hraběte po nebeské planině obloze. Pfleg. Ohlížím se za Vámi a Vy mi mizíte tou zašeřenou planinou života s posledním zoufalým odmítavým pohledem. R. Svob. Zem. náhorní vysočina na svém povrchu zarovnaná.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 164 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 164