• pohotovost, -i f. vlastnost, stav někoho n. něčeho pohotového. [Holka] imponovala svým jazykem, zkušenostmi, pohotovostí slov i peněz. Merh. V společenské pohotovosti je možno se cvičit. Rozhlas. Budiž mi dovoleno, abych zakončil zmínkou o nedávné prskavce jeho [Alšovy] pohotovosti a vtipu. Herrm. Znovu podal důkaz své nemalé duševní pohotovosti. Vach. Voj. druh služby, kterou koná vojenský útvar s úkolem být kdykoli k použití k účelům bezpečnostním a asistenčním, dále pro posádkovou a strážní službu. Pohotovost obyčejná, zostřená, plná, celé armády. Obch. schopnost vyhověti poptávce okamžitou n. brzkou dodávkou žádaného zboží. D pohotovostní oddíl. Když přišla pohotovost z policejního ředitelství, pokračovali [strážníci] v služební obchůzce. Vach.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 202 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 202