• poslušný adj. (koho, čeho, zast. komu, čemu) ochotný vykonati něčí rozkaz, přání, vůli, ochotně se podřizující něčemu. Starosvat cvičil Lidušku, jak má být rodičů a muže poslušna. Hál. Vojtěch byl velmi poslušen všeho, co se mu řeklo. Něm. Holka byla sice nesmělá, ale na slovo poslušná. Prav. Služebníci byli pánu poslušni. Něm. Poslušen andělskému rozkazu uprchl Josef z Betlema s Marií a dítětem. Zey. Rozlícen vypadl básník v před, a bůh ví, co by byl provedl, poslušen svého původního hnutí. Čap. Ch. Poslušná loď řídila se zcela podle něho [kapitána]. Ner. Vítr byl poslušný. Letěl nám [střelcům] do tváří. R. Svob. Vltava se rozvodnila, jako šíp letí její jindy klidné a poslušné, nyní pobouřené a rozdmuté vlny. Ner.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 329 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 329