• poslušnost, -i f. ochotné podřizování se něcímu rozkazu, přání, vůli. Vyžadoval bezpodmínečnou poslušnost od ní [ženy] jako od dětí. Til. To je tvrdohlavé děvče! Ale já ji naučím poslušnosti. Stroup. Alexander III. rozvázal poslušnost poddaných k Fridrichovi Barbarosovi. Mach. Mnozí páni z jednoty mu [královi] odepřeli poslušnost. Jir.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 198 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 198