• pracovna, -y f. místnost, kde se pracuje, zvl. duševně. Přišel ze své pracovny a nesl v ruce nějaký papír. Jir. Žila odloučeně a salón byl zároveň její pracovnou. Zey. Veř. spr. donucovací pracovna veřejný ústav, kde jsou lidé práce se štítící, ale k ní způsobilí, donucováni k práci.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 120 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 120