• pysk, -u m. jedna ze dvou svalovitých částí ohraničujících ústa lidského obličeje (ret), a hubu zvířat. [Babice] měla dolejší pysk tak veliký, že jí až přes bradu visel. Erb. Čelo měla nízké, ústa trochu velká a vyšpulené pysky. Něm. Vyhrnula [cikánka] pysky jak třešní zbarvené. Jak. Po obědě nesmíš oblizovat pysky. Havl. Mám hodného synáčka, řekl jedovatě starý mezi zuby a kousal se do pysků. Herb. Jenom pysky ohrnuješ na všecko, jakoby tě byl někdo nutil. Rais. Král tuze hněviv jest; hle, kouše pysk. Dou. Babo, kuš! Napřed boby sem, a pak sekej pyskem! Čas. To máš k zisku, co máš v pysku. Pořek. [Kůň] pohodil hlavou, zaklepal dolním, bílým pyskem. Rais. Anat., zool. labium. Pysk horní, dolní. Lék. zaječí pysk rozštěp horního rtu. D kozí pysk lid. okoličnatá rostlina tetlucha obecná, Aethusa cynapium. Rozpuk a kozí pysk podobají se petrželi. Herb. Chytrá kravka! Travičku okolo spásla, ale kozího pysku se netkla. Baar. Bot. kozí pysk druh hřibu, rouškatá houba z čeledi chorošovitých, Boletus subtomentosus. D Anat. zool. stydké pysky zevní část kopulačního orgánu samičího u člověka a ssavců, uzavírající po stranách ústí pochvy. Bot. pysky útvary korun pyskatých, vzniklé srůstem několika plátků korunních, stojící proti sobě v podobě dvou pysků. D Zast. zobák. Hrdličku, ptáče mladinké s pyskem ještě běložlutým, na svém klíně našla [Božena]. Klicp. [Holubice] drží v pysku zelenou větvičku. Pelcl. Havran svou kořist v pysku držel. V. R. Kram.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 308 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 308