- rým, -u m. zvuková shoda n. podoba v zakončení dvou n. více veršů, řidč. poloveršů. Puškinovi a Alfredu de Musset se vytýkalo, že mají chatrné rýmy. V. Mrš. [Čelakovský] napodobil píseň národní i v jejich slabších stránkách, v neustálené rhytmice, v assonancích místo štěpných rýmů. Vrch. Rytmická důležitost rýmu pochází odtud, že rým, umístěný na konci verše, signalisuje hranici této základní jednotky básnického rytmu. Vedle stránky rytmické má ovšem rým i stránku zvukovou a významovou. Muk. Poet. rým gramatický (planý), štěpný, mužský, ženský, sdružený, střídavý, obkročný, přerývaný, vnitřní. D rýmy pl. m. (řidč. sg.) rýmované verše. [První kronikář český stavu světského] sepsal dílo své jazykem českým, a to v rýmech, mezi r. 1280 a 1314. Pal. Cos vykonal? Pár veršů planých, pár citů v rýmech otřepaných — to všechno, hochu, není nic. Mach. Lidé chodili, co zpívají jakési žalmy a pobožné rýmy, které prý vydal Jan XXII. ČČM. Prosou dovede psát ledakdo, v rýmu jenom někdo. V. Mrš. Dnes jen hlásá chudý rým dědů neštěstí. Vrch.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 210
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 210
|