• rab, -a m. bás. nevolník, otrok. Žena, děti i rabové byli moci jeho [Čerkesově] úplně podrobeni. Čech. Potlačených rabů davy k slunci tyčí skleslé hlavy. Vrch. Proslýchalo se, že vláda proto lid selský vymanila z panské roboty, aby z něho udělala raba státu. Hol. D Dial. vězeň. Když bývají již příliš veliké výmoly na hlavní ulici, vysílají se rabové na správu cest. Něm.