• roba, -y f. 1. zast. a bás. nevolnice, otrokyně. Ty sketo bídný, jemuž byla jsem jen robou pouhou. Zey. Narodila jsem se snad s okovy v krev vtavenými: robou, poddanou, nevolnicí. Šal. Já svobodného z otce jsem se zrodila. Však teď jsem roba. J. Nied. D Dial. dospělé děvče; dospělá žena, manželka. [Strouhalka Maryše:] Roba seš a mluvíš jako děcko. Mrš. To je roba velice hodná. Herb. Nosí vína jim [dělníkům] roba sehnutá. Bezr. Až se chlapi nasytí svých rob, uvidí, že jejich krajíc je příliš malý. Spáč. D Dial. pejor. ženská, děvka. Jak se to zase točíš, ty robo neotesaná? Kosm. To mi pěkná paní, roba je to, roba, utečená od muža. Preis.
  • roba (vysl. ró-), -y f. 2. dlouhý slavnostní ženský šat. Královna měla [na cerclu] brokátovou robu docela nové růžové barvy. Zey. Krejč. dámské večerní šaty.