- rouhati se ned. (komu, čemu) slovem n. skutkem projevovati hrubou neúctu k Bohu, svatým n. náboženským věcem. Bohu se rouhati jest o Bohu, o jeho svatých aneb o svatých věcech potupně mluviti. Podlaha. Slovo příroda [venkovan] nenávidí, maje je za rouhání se proti bohu. Rais. Kdy jsem se provinil proti zákonům tvým [Bože] a rouhal se vůli tvé posvátné? Svět. „Kondelíku,“ zvolala choť káravě, „nerouhej se!“ Herrm. Čert aby se — odpusť pámbu to rouhání — vyznal v tom biskupovi. Vach. D slovem n. skutkem projevovati hrubou neúctu, nevážnost k něčemu vznešenému. Tvůj předek některý prý obrazu se rouhal Caesara. Mach. [Král:] „Jsemť, lide, otcem tvým, proč rouháš se mi směle vzdorem svým?“ Zey. Nová theorie [emancipační] ukrutně se ženě rouhá. Leg. Smutně zrak klopila, když jí vyčítali, že se rouhá otcově vůli. Svět. Nerouhej, bídný, se bolu. Quis. D posmívati se. „To sou krásný hodinky, ty jistě stály tři koruny,“ rouhala se. Čap. Ch. Přátel zvučný smích se rouhá jeho [básníkovu] vzletu. Vrch. „Hehe,“ rouhal se komorník. Her. D rouhati (koho, co) zř. urážeti někoho n. něco, spílati někomu n. něčemu, obyč. posvátnému. Ať jen Boha nerouhá [starosta]‚ ať ho nepokouší! Uh.
|
Zobrazeny karty 1-30 z celkem 30
Zobrazeny karty 1-30 z celkem 30
|