• rovina, -y f. rovná, rovinatá krajina bez kopců; rovný pozemek, rovná půda. Daleká rovina běžela k obzoru. Maj. Rovina do šíře, rovina do dáli, v ní vísky. Mach. Rovina stoupala k obzoru táhlým návrším. Jir. Má maminka přišla sem [do hor] z roviny. Vach. Táhla se [cesta] rovinou jako mlat k městečku. Třeb. Zahrada táhla se až k jezírku po rovině jako dlaň. Herb. Neštěstí-li má kdo mít — na rovině čisté padne. Rub. Zem. suchozemská oblast, v níž nerovnosti není okem znáti. Sport. jezditi rovinu závod bez překážek. D jiná rovná plocha; řidč. rovná čára. Černé klobouky [sekáčů] temnily se nad bílou rovinou žitnou. Svob. Moře v tichu odpočívá v zrcadelné rovině. Purk. Byl hrob do roviny urovnán. Rais. Tlustá vrstva písku a štěrku pokrývala klenutí do roviny. Čap. Ch. Člověku se zdá, kdyby nastala dlouhá chumelenice, že to [údolí] zasype do roviny. Rais. [Důchodní má] do roviny nad týlem zastřižené dlouhé vlasy. R. Svob. Geom., fys. nejjednodušší plocha neomezená, určená třemi body n. přímkou a jedním bodem mimo přímku ležícím. Rovina základní, promítací, rovina souměrnosti, otáčení, nakloněná a p. Stav. vrchní plocha zeminy; pláň. D výšková hladina, úroveň, niveau. Jaríkovi byl dán na židli polštář, bez něhož by se nebyl jeho nosík zvedl nad rovinu stolu. Vrba. Zvenčí bylo [okno pisárny] v rovině chodníku. Čap. Ch. Jen tu tam zůstalo v rovině hlav místo nehnuté, ne však na dlouho; i tam zdvihli váhající své ruce. Jir. Těl. rovina čelná rovina pohybujících se končetin při cvičení prostných v rovině rovnoběžné s rovinou čela cvičence. Rovina točná rovina určená pohybem těla na nářadí. D oblast jevů tvořících s jistého hlediska celek odlišný od podobných oblastí jiných, plán, horizont. Jeho zápas s Gordonem děje se na několika rovinách, v několika prostředích, v řadě složek, které Svatopluk komposičně řadí s jemnou dokonalostí. Lit. noviny. Časová rovina té zimní noci, v níž Františka hledá své dítě, je zkřížena několika časovými rovinami její minulosti. Götz. Toto střídání duševních poloh i časových rovin bez přerušení výpravného toku může nesporně působit dojmem umocněné životní celosti. Čteme. Stržen a rozhorlen fakty jejího [Němcové] života, zachytil jsem jen je a nevyzvedl vždy do duchovější roviny. Halas. Naši nejlepší mužové hledali nerv světového dění v rovině náboženské a mravní. Lid. nov. Josef Hora se k ní [poesii proletářské] vyvíjel z vitalismu, jemuž se i on oddával v zralé sbírce „Strom v květu“, ač v rovině duchovně i umělecky mnohem vyšší než jeho vrstevníci. Píša. „Král Václav IV.“ klesl o celou rovinu níž než „Kníže“. Šal. D Slang. stejnost, rovnost. Dostali „čába“ [podíl z krádeže] jen po 1.500 K, ačkoli Koubek „vyklofl“ 8.170 K. Nebyla to tedy „rovina“. Čes. sl. D Slang. zakrouhlená hodnota, suma. Slevovali a přidávali [obchodníci s vepřovým dobytkem] po zlatkách — až si konečně plácli na „rovinu“, to je na půldruhého sta korun. Mor.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 454 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 454