- roztržitý adj. roztěkaný, nesoustředěný, nepozorný. Paní Zdena byla všecka neklidná, roztržitá, nemajíc nikde stání. Jir. Zdál se roztržit a nesvůj. Čap. [Paní] pozorovala, že je [dr. Strnad] stále roztržitějším, že na něco jiného myslí, než co odpovídá. V. Mrš. Roztržitý filosof Kant chytil jednou růžový prstíček vedle sedící dámy a vstrčil jej do své dýmky místo šťourátka. Ner. Chvíli naslouchal spěšné, roztržité hře [na klavír] Rafaeliných prstů. R. Svob. D přerývaný, přerušovaný, nejednotný, neucelený. Nebyl ten roztržitý spánek nepříjemný. Rais. Doktor Donát Osvětlo měl nyní svůj čas a pořádek všechen roztržitý. To pro svatby královy. Jir. Svačina byla roztržitá. Nebo právě když paní Černoveská s brambory do světnice vešla, přihnali se lidé a volali, že husaři přicházejí. Such.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 171
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 171
|