• rtuť, -i f. jeden z chemických prvků ze skupiny kovů, barvy stříbrobílé, za obyčejné teploty tekutý, velmi pohyblivý, užívaný do teploměrů a tlakoměrů. Jak krásně [je] za dob zimních, když rtuť mrzne v silné zimě. Lum. Macecha pastorkovi opium namíchala, by rychleji dodělal, mu rtutě na to dala. Vrch. Rtuť [v tlakoměru] padla silou tlaku. Heyd. Rtuť klesla k osmému stupni mrazu rtuťový sloupek teploměru. A. Mrš. Bylo to stvořeníčko jako na drátkách, pohyblivé jako rtuť. Arb. Byla samá řeč, samý smích a jako rtuť velmi čilá, živá. Ehrenb. Pod rukama jim zmizel [kluk] jako rtuť hbitě. Něm. I lidé rozšafní byli vzrušeni, jako by jim někdo nalil do žil rtuti. Vrba. Jakmile jej stařeček uzřel, vjela do něho rtuť oživl. Čap. Ch. Přen. Byla rozpálená a v tupých očích jí hrála rtuť neklid. Mach. Chem. prvek ze skupiny kovů, hydrargyrum. Zbož. třaskavá rtuť rtuťnatá sůl kyseliny třaskavé.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 201 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 201