• rub, -u m. 1. spodní strana, zejm. plochých předmětů a tkanin (op. líc). Ležíť na rubu niť trojnásobně, a tím jest šev spodní příliš tlustý. Zl. kl. Pak se položí [samet] lícem na druhý kus sametu a lehce se s rubu přežehlí. Právo l. Zalepil obálku, přitiskl na její rub pečeť. Herrm. Já psal zamilované věty na rub dřevěných tabulek. Mach. Na třech [medailích] nacházejí se na rubu symboly s významnými průpověďmi. Mik. Nikdy si ničeho na ruby neoblekla [Petruša] obráceně, rubem nahoru. Preis. Na hlavě mu seděla na ruby obrácená beranice. A. Mrš. Kdyby byl [Tomášek] všecky kapsy obrátil na rub, nebyl by z nich vypadl ani trojník. Prav. Děvčicím dává na ruce a chlapcům na rub těla zadnici. Herb. Měšťákům obrací kapsy na ruby okrádá je. Hlad. Teď u nás všecko jako na ruby převráceno, rozvráceno. Tyl. Celé obydlí bylo převráceno na ruby zpřeházeno, uvedeno v nepořádek. Tyl. Prohledali stavení, obrátili vše na rub. Jir. Miminko zpřevracelo na ruby všechen dosavadní řád zcela změnilo, obrátilo. Mach. Probudiv se vstal, jak se říká, na ruby rozmrzen. Šmil. Hospodářství šlo rubem špatně, obráceně. V. Mrš. Prohledal ji [truhlu] rub na rub skrz naskrz, důkladně. Rais. [Já] jsem vás již znala zrub na rub. Hál. Ta Praha se obrátila rubem na rub zcela se změnila. Just. Již mi celý dům z líc na rub obrací. J. z Hv. Zdá se mi, že mne prohlídla [baronka] rub na líc naskrz. Paleč. Stav. rub zdi zadní plocha. Filat. rub známky. D druhá, opačná stránka nějakého jevu, zvl. stinná, nepříznivá. Slýchávám, že manželství bývá rubem stavu předmanželského. Podl. Případ Němcův nahlížen s rubu, je tragedií průměrného muže, který měl to štěstí či neštěstí, že si vzal výjimečnou ženu. Lit. noviny. Každá věc svůj líc a rub vždy musí mít. Mach. Přílišný kultus krásy má také svůj rub. Vrch. Viktor začal spatřovati rub svého nadšení. Vach. Dobře jest okazovati lidu rub starých zlatých časů. Čech. Zanedlouho ukázal Jeronym rub své povahy. Helf. Tyto podvody jsou rub současného zájmu o výtvarné umění. Rozhlas.
  • rub, -u m. 2. zř. sek, seknutí. Rozťal obru lebku na ráz v jednom rubu. F. S. Proch. Sport. rub v šermu zakončení máchu, úder; vnitřní, vrchní rub a j.; rub v zápase úder pěstí. D Zř. (při hře v karty) zdvih. Půlnoční hráči nemohli se dočkati, až jeho [Zadrobílkova] karta dopadne, shrabovali ruby, míchali. Herrm. D Zř. rubání dříví. [Otec synovi:] Řezbě ty jsi zvykl a já rubu. Heyd. D Horn. rubání; místo, kde se rube.
  • rub, -u m. 3. dial. sukně. Když jí opět v patách byl, hodila oplecko, pak záponu, rub a naposled i košili. Něm. [Vašíček druhu:] Shoď jí ten rub. Holý.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 528 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 528